Vánoční rozjímání | Krystal

Kontrolní lékařský úřad USA vysílá vědce, aby to v Asii zkontrolovali.

V úterý se toto stává nejdůležitější zprávou prvních stran všech novin; netýká se to pouze Indie, nýbrž také Pákistánu, Iránu a Afganistánu. Zpráva vychází ve všech denících. Němoc nazývají „tajemnou chřipkou“ a všichni se ptají. „Jak ji dostaneme pod kontrolu?“

V Evropě nastává panika, hranice se zavírají. Ve večerních zprávách slyšíš zprávy z Francie, kde redatorka informuje o jednom muži, který zemřel v nemocnici na tajemnou chřipku. Zprávy říkají, že pokud máš v sobě její virus, týden se nic neděje. Potom máš čtyři dny velké bolesti a nakonec umřeš.

Také Velká Británie zavírá hranice, ale pozdě.

Druhý den prezident USA zavírá hranice, aby se Američané vyhnuli nákaze, zavírá je do doby, než bude nalezený lék. Následující den se lidé shromažďují v kostelech, modlí sei za objevení léku, když v tom někdo vstoupí a říká: "Zapněte rozhlas a poslouchejte zprávy!“ Dvě ženy zemřely v New Yorku. Zda se, že chřipka zasáhla celý svět. Vědci hledají neustále protilátky, ale zdá se, že nic nezabírá.

Pak se jednoho dne ozve ono očekávané: Byl rozluštěn kód DNA virusu. Může se vyrobit protilátka. Je však k tomu třeba krev někoho, kdo nebyl nakažený. Ihned se šíří výzva, aby se všichni odebrali do nejbližší nemocnice a dali si udělat krevní testy. Z vlastní vůle tam jdeš s celou rodinou a spolu se sousedy se ptáš. „Co se stane? Tohle bude konec světa?“

V nemocnici, po testech, vyjde lékař a vyvolává jméno. Nejmenší z tvých dětí tě tahá za rukáv a povídá: „Tatínku, oni mě volají!“ Dřív, než se vzpamatuješ, vezmou ti syna a ty křičíš: „Počkejte!“ A oni odpoví: „Vše, bude dobré, jeho krev je čistá, jeho krev je čistá. Věříme, že má také správnou krevní skupinu.“Za pět minut vyjdou lékaři ven, smějí se a křičí. Je to poprvé, kdy vidíš se někoho smát. Nejstarší lékař se přiblíží a říká. „Děkujeme vám pane, krev vašeho syna je čistá, můžeme z ní vyrobit protilátku.“ Zpráva se šíří všemi směry, lidé pláčí a křičí od radosti. Pak k tobě a tvojí manželce znovu přijde opět lékař a říká: „Můžeme s vámi chvíli mluvit? Jde o to, že jsme nevěděli, že dárce bude dítě. Potřebujeme, abyste podepsali papír na darování krve. Zatím co čteš text, uvědomíš si, že není specifikované množství krve a tak se na to zeptáš. „Kolik krve?“ Lékaři zmizí úsměví: „Nevěděli jsme, že dárce bude dítě, nebyli jsme na to připraveni. Potřebujeme všechnu jeho krev.“

Nevěříš tomu a snažíš se bránit. Ale lékař naléhá: „Jde o záchranu lidstva, jde o lék pro celý svět! Prosím , podepište, potřebujeme všechnu krev. „Nemůžete mu dát transfuzi?“ „Jestliže najdeme další čistou krev, dáme ji. Podepíšete? Prosím? Podepište!!“ V tichosti, bez citu v prstech ruky svírajících pero podepisuješ. Ptají se: „Chcete vidět svého syna?“ Jdeš do sálu, tam dítě sedí tvůj syn a ptá se? „Tati, mami, co se děje?“ Bereš jeho ruku do své: „Synáčku, máme tě s maminkou moc rádi a nikdy nedovolíme, aby se stalo něco, co není nevyhnutelné. Rozumíš tomu?“ A když se opět lékař vrátí, říká: „Je mi to líto, ale musíme začít, lidé na celém světě umírají.“

Odešel bys? Mohl by ses otočit a nechat tam syna, zatímco on říká: „Mami, tati, proč mě tu necháváte samotného?“

Týden poté, zatímco ty pochováváš svého syna, jeden je doma a spí, další nepřišli, protože se chtějí raději projít nebo dívat na fotbalový zápas, další přijdou na pohřeb s falešným úsměvem a tváří se, že se jich to dotýká. Chtěl bys vše zastavit a křičet: „Můj syn zemřel kvůli vám. Kvůli vám, aby vás zachránil. Zajímá vás to vůbec?“

Často je právě tohle, co nám chce Otec říct. Můj syn zemřel kvůli vám a vy dnes ani nevíte proč. Je zvláštní sledovat, jak lehce lidé odmítají Boha a potom se ptají, proč je na tom svět čím dál hůř. Je zvláštní vidět, jak věříme všemu, co píší noviny, ale neustále pochybujeme zda Kristus žil. Je zvláštní, jak se každodenně lopotíme, abychom měli co největší majetek a ani minutu nevěnujeme tomu, abychom nashromáždili poklady věčné. Je zvlášní, když někdo říká: „Věřím v Boha, ale svými skutky dokazuje, že tomu tak není. Je zvláštní, jak posíláme tisíce legrácek mailem, aby když máme poslat něco, co se týká víry, dvakrát si to rozmyslíme. Je zvláštní, jak kruté, vulgární a obsénní scény se svobodně pohybují virtuálním prostorem, zatímco hledání duchovních pravd a hovor o bytosti zvané Ježíši je ve školách a na pracovištích téměř nemožný.

Je zvláštní, že se víc staráme o to, co si o nás pomyslí lidé než o to, co si náš Otec bude myslet o nás.

Hezké vánoce.

zdroj: internet