Pro čtenáře našich knih | Krystal

V lidském životě je nejkrásnější okamžik pro rodinu narození miminka. Většina z vás se domnívá, že odchod člověka je něco zcela opačného. Ale není to tak a vy, co jste byli poslední měsíc v nemocnici s maminkou určitě dosvědčíte, jak byla ona klidná.

Protože s chceme, abyste se dnes cítili dobře, rozhodla jsem se jednou promluvit, můj manžel ví, o čem to bude a souhlasí.

Lidé, kteří se zajímají pouze o své hmotné tělo a fyzický svět, v den tzv. smrti zažívají trauma. Stejně nehezky na tento den vzpomínají příbuzní. Ale já vám chci říct, že toto nebyl případ naší maminky.

Chceme vám říci, jak jsme se my dva během posledních měsíců chovali, protože oba víme, že bylo třeba, aby maminka byla vyrovnaná, poučená, aby neměla obavy, aby věděla kam jde, co ji čeká a neměla strach z neznáma. A tak jsme denně u ní hodiny sedávali; když nemocnice vyhlásila kvůli chřipce zákaz návštěv, chodil za ní pouze manžel a já při ní byla v myšlenkách na dálku. Vždyť myšlenka je silná a svého adresáta najde, dokonce i nyní. V duchu jsme jí stále povídali o tom, odkud přišla a co hezkého ji čeká.

A tak ten, kdo navštívil maminku u lůžka byl udiven maminčiným chováním a určitě vám to další syn i vnoučata také dosvědčí. Nyní to zní téměř nafoukaně, a proto ihned dodávám, že jsme byli pouhým nástrojem duchovních bytostí světla a připomínám, že vy všichni je máte také. V oněch dnech si maminka rekapitulovala svůj život a těšila se tam, odkud k nám na Zemi přišla. Byla vyrovnaná, protože poučená, pocítila úlevu. A tak přestože sice poslední tři měsíce života pouze ležela, a poslední měsíc byla většinou netečná, věděli jsme, že pouze její hmotné tělo odchází, ale její duch je stále svěží a vnímá.

Když přecházela do druhého domova krásněla, všimli jsme si, jak jemnou měla pleť na rukou i vyhlazenou zjemnělou tvář: toto dělá blaženost a radost poznání. K ránu posledního ledna měla najednou na tváři blažený jemný úsměv, protože si byla vědoma, že jde domů, do svého druhého domova, kde na ni čekal manžel.

Chování rodiny může přispět k tomu, aby odcházení bylo hezké a my vám chceme za váš přístup poděkovat. Poděkovat synovi za zajištění nádherného pokojíčku pro babiččin poslední pozemský den, druhému synovi za jeho statečnost, Martinovi, Milence, Evičce, Rudánkovi, Kristýnce, Jarušce, Viktorii a dalším

Nyní je třeba, abyste uslyšeli co prožívá maminka nyní, protože ani tyto informace nejsou zatím běžně dostupné. Přechod do nadzemí provází radost. Záležitost těla, bolesti, rychle pominuly. Duše maminky je věčná a proto i nyní vnímá tuto moji řeč. A pro vás je důležité, abyste se s ní opravdově rozloučili a poděkovali za vše - a pokud jste tak ještě neučinili, udělejte to prosím nyní. A zavnímejte klid, který se dostavuje.

Takzvaná pozemská smrt je z pohledu duše radostnější než porod. I nevěřící na to ve druhém světě přijde, ale zpočátku má problém, protože neví kam má jít a co má dělat. To není případ naší maminky! Lidé, kteří podcení rozloučení a odbudou pohřeb, nesou v sobě celý život psychické trauma.

Češi, jsou národ Keltů, stačí jim málo a pochopí. Rozhodli jsme se proto k vám promluvit, protože máme na zřeteli váš klid a mír. V životě máme zraněnou duši neláskou bližních či okolí, ale Boží láska, která na každého z nás opravdu stále čeká, nikdy nezraní. Naopak, dá vám sílu tímto způsobem mluvit nebo se chovat tak, jak obdivuhodně se choval můj Kája.

Maminčina duše vše pochopila, její zářící modré oči ve středu devátého ledna nám to nahlásily. Mnozí jsme až museli sklopit oči, jak láskyplný to byl pohled. Už je volána k novým úkolům. Bůh ji zahrnuje světlem

Přejeme si, aby vám tyto informace vnesly do duše klid. Vše proběhlo nejlepším možným způsobem a kéž takový způsob odchodu potká i nás, až naše svíčka dohoří.