| Krystal

str. 48: Důsledkem prohřešků a nevázanosti klesli tak hluboko, že ztratili duchovní vlastnosti a žijí život podobný životu zvířat. Pokud se ještě nedokonalý duch nechá ovlivnit negativními silami a zlem dříve, než se vyvine jeho chápavost a dokončí výchova, vznikne z něj člověk podobný zvířeti, který je nevzdělaný, surový. Po smrti se dostane do této sedmé sféry – 1/7. Bytosti klesly již ve své pozemské existenci na divokou zvířecí úroveň, kterou dodržují i v záhrobí. Zde však nemohou vraždit, ale jen poškozovat a zraňovat ostatní. Pociťují fyzickou bolest, protože stavba jejich těla je hodně zhmotnělá. Jakmile se v nich uchytí víra v Boha a lásku, inkarnují se mezi vzdělanější národy na Zemi. Tam mají poznat lidskou morálku a být v ní vychováni. Jejich zrození na Zemi nebude ještě dokonalé, často se stávají vícenásobnými vrahy, lupiči a zhýralci. Mnohá média popisují život v této sféře v domnění, že se dostala k nejvyšší spiritualitě. Skoro všechno, o čem hovoří, lze omezit pouze na první astrální úroveň s jejími sedmi sférami. Jen velmi málo z nich má možnost se dostat výš, do dalších sfér.

 Alexandra závislá na morfinu, 23,  1/3 Vždyť jsem byla bezproblémová. Do doby, než mi dal lékař morfium… Ty jsi však bolest, která na tebe přišla, nedokázala snést. Jejím snášením bys duchovně sílila a rostla…. Neměla jsem čas stonat. Těžké nachlazení mi bránilo, abych se účastnila plesů a společenských akcí. Musela jsem proto použít rychle působící lék, a to byly ony injekce. Myslíš, že ve vznešené společnosti má člověk čas být nemocný? Během taneční zábavy jsem si rychle vstříkla dávku a opět jsem byla jako znovuzrozená… Bolest, kterou chudá žena snese bez reptání, jsi ty nechtěla přetrpět. Chudému je čas dražší než bohatému, protože si musí vydělávat na chléb. Médium: Ale Alexandra nespáchala přímo sebevraždu. Tak proč je v této sféře? Kateřina: „Její život byla pomalá sebevražda…. Všichni, kteří si svůj život zkrátí v důsledku slepé nerozvážnosti - alkoholici, narkomani -, musí touto třetí sférou projít.

Vdova se zastřelila, s manželem se nesetkala, str. 32, sféra 1/3, volala ho. Jenže nepřišel!! To bylo to hrozné! Kde je? Existuje ještě jiná smrt, že ho nenacházím? Jak obrovský je vesmír, jsou to miliony hvězd. Na které asi může žít? …Kdybys svou bolest snášela pokorně a využila ji na duchovní vzestup, pak bys pochopila, proč se ti tak stalo, a po smrti by ses s ním setkala… Začala jsem se proto modlit a prosit o odpuštění. Manžel můj hlas zaslechl, přišel za mnou, potěšil a posílil. Nemohl však tady zůstat, ani já nemůžu jít s ním, žijeme v rozdílných sférách. Moje stávající astrální tělo by nemohlo v jeho světě existovat a já ho nemohu zničit tak, jako jsem zmařila to pozemské. On zase nemůže žít v mé sféře.

Musím se sklonit před neúprosným zákonem, který vynesl náročný rozsudek: Za sebevraždu musím pykat tím, že se znovu narodím na Zemi. Čas, který jsem měla strávit jako vdova, se musí dodržet. V době, kdy jsem měla zemřít jako žena, pokud bych nespáchala sebevraždu, zemřu jako malé dítě následkem neštěstí. Artura mi přidělili jako duchovního průvodce, velmi o to prosil.

Zanedlouho se mi v novém těle zamlží paměť.

Tisíc let starý příběh a původ duševní poruchy, str. 79, 3/4. Chtěl jsem všem vládnout. Po pozemském životě jsem se měl polepšit v duchovním světě, ale já se vzepřel a toulal se po Zemi jako duch. Další znovuzrození jsem si vynutil. Abych dal volný průběh svým krutostem, stal jsem se jezuitským inkvizitorem. Napínal lidi na mučidla a pálil je. Když jsem pak zemřel, stal jsem se mnohem ošklivější. Potuloval jsem se opět jako duch po Zemi a zdržoval se tam, kde se něco nekalého dělo. Po smrti jsem se už nemohl potulovat po Zemi jako duše; dostal jsem se pod donucovací zákon, protože se naplnila míra mých zločinů. Využili okamžik svobody, vzbouřili se a jako divoká zvěř či hříšný proud vtrhli na Zemi. To jsou oni ďáblové, kteří se vrhají na lidi, aby je pokoušeli. Každá z těchto duší, pokud je to jen možné, se rychle znovuzrodí - není to však jednoduchá záležitost. Existují lidé, kteří jsou obklopeni zdí světlého ochranného obalu, a ti jsou jim nepřístupní. Mé bezuzdnosti určili hranice. Měl jsem se narodit jako selský syn, ale můj duch byl plný hněvu a dušený vztekem, že se musím narodit na Zemi přes chudou selskou ženu. Negativními emocemi jsem si ještě v děloze zdeformoval tělo a poškodil mozek. Znetvořené tělo bylo věrným obrazem mého "já" - nebyl jsem schopen mluvit. Jelikož byla ve mně ještě pýcha, trpce jsem pociťoval své ponížení, a proto jsem se stal zlým a retardovaným. Když se mi lidé posmívali, zdivočel jsem a mlátil je hlava nehlava. Jen krávy, které jsem hlídal, jsem měl rád a tebe, protože jsi mi dávala krejcary. Lidé o mně říkávali: Dělat nechce, myslí si, že je velký pán! No, a nebyl jsem jím kdysi? Nebyl jsem panovníkem?