| Krystal

Str. 15 „Ukázala jsem mamince obrázek šesti slunečních stupňů až po centrální Slunce, kde sídlí Bůh. Více podrobností jsem jí neříkala, to by na ni bylo moc. Ale toto ji velmi oslovilo, protože si dokázala představit prostorově, kde je (planeta Země) a kam směřuje. Potom jsem ji přečetla několik skutečných příběhů z krásné knihy od Adelmy Vay „Život v astrálních sférách Země" a také příběh Gisely Weidner, její životní příběh zemřelé dcery, jak se paní Weidner dostala k psaní nádherných knih, a odkud a jak přicházejí informace „shůry". Velmi ji dojaly skutečné příběhy lidí."

Str. 23 Duálové bytosti tvořily navzájem pevnou jednotku v myšlení, pocitech, společných aktivitách, pro které disponovaly společnou, a tedy dvojnásobnou silou, protože přecházela z jednoho na druhého. Roztržení duálového svazku vedlo ke ztrátě vnitřní síly. Tam, kde dříve byla dvojnásobná, zůstala pouze oslabená síla jediné bytosti.

Str. 70 „Měl jsem to hodně podobné...od Moodyho přes budhismus, tao, jógu a já nevím, co všechno, až ke Kristu...tam se člověk teprve uklidní, pěkně se ztiší a začne si vychutnávat jízdu, protože neochvějně cítí, že je konečně v tom správném vlaku do stanice NEBE."

Str. 104 Jednu neděli šla kamarádka - maminka s dětmi do přírody a cestou si povídali. „A copak děti teď sbírají, Martínku?" „Zvířátka z Albertu." Holt dříve to byla céčka, u mě nálepky od sýrů a známky, dnes zájmu dětí tvořit si sbírky využívají supermarkety pro nakupování. „Ale u nás Albert není, tak na to zapomeň." „Já vím, mami." Asi tušíte, co se stalo. Za nějaký čas klouček vidí na cestě balíček. Ještě nerozbalený a v něm surikati. „Teda, mamíííí!" Ale pak to začalo. Malá sestřička začala křičet, že ona chce také... Asi po kilometrovém putování ležel na zemi druhý balíček. Ano, albertovský obrázek slona! „Marní, ono to funguje! Oni nás slyší a plní nám přání!" A já si při poslouchání v duchu říkala, že andělský servis má fungovat k nasměrování cesty k Bohu a že globalizace.. a vykořisťování prodavaček.. „I to víš, že jsem to rozvedla, že mohou svého průvodce zavolat před učením, ve škole a v nebezpečí." Tak to ano, to se mi líbí.

Str. 124 Vybavuji si vyprávění herce Jiřího Štěpničky: hrál v Hráčích, hře ukazující na korupci a zločinnost ve společnosti. Proč o tom píši? Protože si pan Štěpnička uvědomil, že se mění. Že je doma bez nálady a protivný. Uvědomil si to a začal se kontrolovat. Aha, tak i on zná kontrolu myšlení.

Ale před několika lety jsem také zaznamenala informaci o sebevraždě českého režiséra - jméno jsem zapomněla. Sbíral materiály na připravovaný film o sebevraždách. Zkrátka ladil se k tématu sebevražd, zabýval se temnými myšlenkami, přitahoval nevtělené bytosti podobné kvality a ty s ním začaly manipulovat, až dosáhly svého.